O MNĚ
Jmenuji se Pavla Weberová a rozhodla jsem se prolomit mlčení.
Dlouhé roky jsem v sobě nosila příběh, který jsem nedokázala ani vyslovit. Byl krutý a bolestný, zahalený strachem a hluboko ukrytý v mé mysli. Až díky terapiím jsem našla odvahu dát svým vzpomínkám hlas a začít psát. Psaní se stalo součástí mého uzdravování – formou terapie, která mi pomáhá jít dál.
Otevírám vám bránu do svého života a zvu vás dovnitř. Co mě přimělo prolomit mlčení? Jaké to je žít se vzpomínkami, které se neustále vracejí? A jak se člověk vyrovná se ztrátou toho nejcennějšího – vlastní dcery?
Život mě naučil bojovat. Prošla jsem těžkými souboji, které mě formovaly. PTSD mi bralo sílu jít dál, ale rozhodla jsem se vzít svůj osud do vlastních rukou. Nechtěla jsem žít ve strachu. Chtěla jsem změnit svůj život a mít lepší zítřky. V pokročilém věku jsem si splnila sen – odmaturovala jsem při dvou zaměstnáních a pustila se i do studia na vysoké škole. Minulost však měla jiný plán a PTSD si řekl o poslední slovo. Musela jsem školu opustit, ale nevnímám to jako konec – bylo to jen další zastavení na mé dlouhé cestě.
Za celý život jsem ušla obrovský kus cesty. Vystřídala jsem různá zaměstnání. Kdy jsem se postupně vyvíjela. Začínala jsem jako uklízečka, prodavačka, poté jsem začala podnikat. Pracovala jsem jako operátor výroby, teamleader. Po podnikání jsem se stala řidičkou trolejbusu. Vypracovala jsem se až na elektrikářku a dnes?
Dnes pracuji jako mechanický bodyguard – specialistka na bezpečnost strojů. Mým úkolem je chránit lidi tím, že se starám o bezpečnost jejich pracovních strojů. Možná i proto mě tolik fascinuje hledání rovnováhy mezi chaosem a řádem – ať už v práci, nebo v životě.
Psaní mi pomohlo najít nejen odpovědi, ale i sílu pokračovat dál.
Má kniha Pavlínko, vyprávěj je určena všem, kteří vedou podobný souboj a hledají cestu ven. Není to jen zpověď, ale vzkaz těm, kdo si myslí, že ze tmy nevede cesta ven. Každá bolest má svůj konec. Každé mlčení lze prolomit.
A i když se zdá, že příběh končí… možná teprve začíná.